Jako trenér připravuje dva elitní české reprezentanty v dlouhém triatlonu, ale také světové hvězdy z Německa a Švýcarska. V tomto roce byl Luboš Bílek navíc garantem metodické sekce ČTA. Jaký byl jeho rok 2021? Jak vnímá rekordní časy v dlouhém triatlonu? A jaké výzvy má před sebou metodická komise?

Je konec roku, to je vždycky prostor pro bilancování a hodnocení. Tak se chci zeptat, co triatlonového ti udělalo v tomto roce největší radost?

Výkony dvou mých sportovců, konkrétně Ruedi Wilda a Maurice Clavela. Maurice vyhrál Ironmana v Jihoafrické republice a stal se mistrem afrického kontinentu. Porazil tam i Sebi Kienleho, se kterým jsme v roce 2014 vyhráli na Havaji. Je to trochu egoistické, ale udělalo mi to velkou radost. Ruedi skončil druhý na Ironmanu Cozumel, kde Kristian Blummenfelt vyhrál v nejrychlejším čase historie, i když se jako světový rekord nepočítá. Ruedi tam zajel třetí nejrychlejší čas ironmanské historie a ještě ten den ukončil kariéru.

Není škoda v takové formě končit kariéru?

Není. Je mu 39 let, má dvě děti a věděli jsme, že toto byl nejspíš výkonnostní vrchol, kterého mohl dosáhnout. Teď v jeho životě nastal čas, aby se věnoval jiným věcem.

Aktuálně vedeš i dva nejlepší české muže na středních a dlouhých tratích – Lukáše Kočaře a Tomáše Řenče. Jak hodnotíš jejich sezonu?

Doufal jsem, že jejich výsledky budou o chloupek lepší. Tomáš předvedl dva super výkony, ale konkurence byla obrovská, takže i když zajel pod osm hodin a znovu posunul český rekord, tak to na velkých závodech stále nestačí na stupně vítězů, ani na kvalifikaci na Havaj. Tomáš se ale stále výkonnostně posouvá, navíc obdivuji jeho hlavu a psychickou sílu: při Ironmanu v Dánsku šel z kola na 27. místě, pak ale dokázal zaběhnout na desáté místo a připsal si druhý nejrychlejší běžecký čas. Rychlejší tam byl jen Lionel Sanders, což je legenda.

A Lukáše hodnotíš jak?

Panuje spokojenost, ale zároveň víme, že všechny jeho půlky byly na nějakých 98 procentech a pořád se nám nedaří vyladit a prodat těch 100 procent. Stále jsem ale přesvědčený o tom, že do nejlepší trojky se může na mezinárodních závodech dostat.

Lukáš kombinuje střední triatlon s terénním. Jak to ovlivňuje jeho trénink, pomáhá mu to?

Terénní triatlon mu spíše pomáhá, protože pak nemusíme do tréninku zařazovat tolik intenzity, kterou získává skrz XTERRA závody. Z těch kilometrů, které tam absolvuje, se zotaví poměrně rychle a my se můžeme v tréninku zaměřit na větší objem. Takže mi jako trenérovi to kombinování vyhovuje.

Kolik českých závodníků teď vlastně připravuješ?

Kromě Lukáše s Tomášem máme ještě pět českých triatlonistů z kategorií Age Groups.

Určitě sleduješ i počínání českých reprezentantů v olympijském triatlonu. Jak jejich sezonu hodnotíš?

Sleduji jejich výsledky a ukazuje se, že Radim Grebík je pro budoucnost českého triatlonu hodně zajímavý. Myslím, že se může klidně pohybovat kolem 15. místa v sérii Mistrovství světa a rozhodně bojovat o olympiádu. Někdo může namítnout, že to není velký úspěch, ale když se podíváme na výsledky z českých mužů posledních let, tak je to rozhodně posun směrem nahoru.

Co se týče žen, tak jsem tři roky trénoval Petru Kuříkovou, která v té době získala větší část bodů do olympijské kvalifikace. Žije ve Švýcarsku, odkud já jsem se pak stěhoval do Česka, kde pak začala trénovat se švýcarskou reprezentací u Gordona Crawforda. Jsem přesvědčený o tom, že Petra má fyzický potenciál na to, aby velké závody včetně olympijských her jezdila kolem 10. až 15. místa, bohužel se ale vyhýbá konkurenci a jezdí menší závody, kde nezíská tolik zkušeností a pak nebude schopná ten svůj potenciál naplno prodat. Vendula Frintová už patří mezi zkušenější závodnice, letos měla zdravotní problémy a sezona jí asi nevyšla podle jejích představ, což je škoda, protože v předchozích letech to výsledkově táhla. Sleduji i výsledky Terezy Zimovjanové, která se posunula ve WTCS, ale neznám ji a netroufám si říct, jestli a kam se může posouvat.

Co se mi ale velice líbilo, to jsou výsledky kluků i holek v juniorské kategorii, konkrétně 11. místa na mistrovství světa. Tak se těším, až ti mladí přijdou nahoru a vytvoří tým.

Novinkou téhle sezony byl Collins Cup, který se uskutečnil v novém závodním formátu. Jak se ti tento druh závodění zamlouval?

Je hezké, že jsou tam peníze a že se pořadatelům podařilo přitáhnout ty největší hvězdy. Ale svým formátem se mi ten závod vůbec nelíbil. Pro mě je triatlon závod, kdy všichni odstartují najednou a rozdají si to mezi sebou. Beru to jako pokus vymyslet něco nového, triatlon zatraktivnit a zviditelnit, ale jinak se mi to příliš nelíbilo.

Příští rok se v Koně na Havaji poprvé uskuteční dvoudenní Ironman. Co si o té změně myslíš?

Pokud se ten závod kvůli koronaviru vůbec uskuteční, tak to pro mě bude očekávaná změna. Od chvíle, kdy Ironman před několika lety udělal z mistrovství světa v půlce dvoudenní akci, jsem věděl, že to je pouze test na Havaj. Jde jim o to, aby dostali co nejvíce lidí na start – dva dny, to je dvakrát více startovních slotů a dvakrát větší zisk. S ohledem na cenu startovného se jedná o obrovské peníze. Obávám se ale, že se tím dostali za limit toho, co jsou Havajané ochotní snést. Myslím, že se tam lidé začnou proti triatlonu bouřit.

V souvislosti s časy, které zajíždí Gustav Iden nebo Kristian Blummenfelt, se mluví o nové triatlonové éře. Co si o tom myslíš ty?

Jejich časy jsou perfektní. Dokázali nabourat hegemonii německého triatlonu, což je pro celý sport velice dobře. Navíc se jim to podařilo s jinou přípravou a jinou filozofií tréninku. Nevím, jestli budou ochotní přejít kompletně na dlouhý triatlon, ale pokud chtějí zůstat u olympijského a zároveň budou jezdit dlouhé triatlony, jejich šance na medaili se budou směrem k olympiádě snižovat, protože jejich rychlost začne klesat a desítku pak nebudou schopní zaběhnout tak rychle, jak bude potřeba.

Celý uplynulý rok jsi byl garantem metodiky ČTA. Co se za to období podařilo?

Když jsem do toho vstupoval, dal jsem si za cíl celou metodiku oživit. Zdálo se mi totiž, že v posledních letech se moc nových prvků do vzdělávání trenérů nedostalo a byli u toho stále stejné tváře. Proto jsem obměnil tým referentů a přivedl mladé divoké vlky, kteří se vzdělávají, čtou mezinárodní studie a sledují nové trendy. Jsem rád, že se zapojil třeba Matěj Nekoranec, který má titul MSc. z Anglie, nebo Marek Mixa, což je áčkový trenér cyklistů. Velký úspěch vidím v tom, že se obnovil celý tým.

Jaké výzvy má teď metodická komise před sebou?

Sám bohužel musím práci v metodické sekci z rodinných důvodů omezit, což je mi moc líto. Časově už bych této pozici nedokázal dát to, co si zaslouží.

Budu rád, pokud komisi povede někdo mladý a přivede si také mladé referenty, kteří se nebudou upínat k tomu, jak se trénovalo před 20 nebo 30 lety, ale budou se dívat novým směrem. Budou sledovat, kam směřuje triatlon i sportovní věda.

Myslím, že vzdělávání pro první třídu by už mělo být hodně vědecké. Druhá a třetí třída by naopak měly mít lidštější rozměr, protože se často jedná o práci s mládeží, kdy je důležitá pedagogika, psychologie a snaha rozvíjet děti tak, aby vydržely u triatlonu další roky.

Já zůstanu v pozici garanta školení, budu působit také jako referent na školeních. A rád bych dokončil skripta, která jsem slíbil napsat – první už mám hotová, druhá bohužel v tuto chvíli nestíhám. Vím ale, že je potřebujeme, aby trenéři dostali do ruky nějaký dokument. Řada z nich totiž nemá přehled, kolik hodin a kilometrů by měli jejich svěřenci v určitých věkových kategoriích absolvovat, aby byl zajištěný jejich rozvoj, ale zároveň toho na ně nebylo moc.

Spousta trenérů se bohužel snaží hledat zkratky, jenže ty neexistují. K tomu, aby se člověk dostal do světové špičky, potřebuje odtrénovat 10 000 hodin, což trvá deset let. Tam žádná zkratka neexistuje.