Triatlon je opředen jakousi mýtičností, ale právě proto je třeba zdůraznit, že pro zdravého a fyzicky aktivního člověka není jeho absolvování v žádném případě ničím nedosažitelným!
Jakkoli jsme na začátku publikování těchto rad a návodů pro začínající triatlonisty uvedli, že triatlon je pro veřejnost stále opředen aureolou něčeho výjimečného a obyčejným člověkem nedosažitleného, je potřeba zdůraznit, že pro zdravého a fyzicky aktivního člověka není jeho absolvování v žádném případě ničím, co by nemohl úspěšně vyzkoušet a dokončit!
Vždy je ale nutné stanovit si reálné cíle s ohledem na aktuální sportovní výkonnost.
Nyní je zde několik rad a doporučení pro nejrůznější situace, které mohou při závodě nastat. Samozřejmě, že není možné v tomto materiálu postihnout a popsat všechny eventuality a situace, se kterými se triatlonista může setkat, ale pro základní představu a připravenost by toto mělo stačit.
Jelikož se jedná o PRVNÍ triatlon, lze předpokládat, že heslem sportovce bude spíše coubertinovské „Není důležité zvítězit, ale zúčastnit se!“, nebo ještě lépe „…dokončit!“.
Tomu je třeba přizpůsobit i osobní psychické nastavení a taktiku.
Před závodem je ideální seznámit se se závodními tratěmi a prostorem depa.
Pokud je známa trať cyklistiky dostatečně předem, není od věci projet si ji autem, případně na kole během přípravného cyklistického tréninku. Stejně tak trať běhu je dobré znát alespoň částečně předem, tedy projet si ji na kole nebo proběhnout při předzávodního rozcvičení. Někdy postačí prohlédnout si vždy alespoň začátky a konce obou tratí, aby závodník věděl, jak je vyřešen průběh depem, kde se může nasednout a následně sesednout z kola, kudy se vbíhá do cílového koridoru apod. Na větších závodech někdy může být problém s nalezením vlastního kola v depu po plavání. Je vhodné si toto alespoň „vizuálně“ nacvičit, případně si zvolit nějaký výrazný orientační bod – reklamní banner, barevný ručník apod.
Podobně je vhodné toto řešit již u plavání. Bójky, které vymezují plaveckou trať, nejsou vždy dostatečně viditelné, obzvlášť pro plavce na konci závodního pole, proto je vhodné vybrat si předem nějaký záchytný orientační bod v prostoru za bójkou. Stejně tak je třeba vyzkoušet si předem při rozplavání prostor pro vylézání z vody a přeběh do depa. Zkrátka snažit se předejít možným překvapením a záludnostem, které je možno předpokládat.
V propozicích nebo při rozpravě před závodem je vymezena doba, kdy je možno dát si kolo a ostatní pomůcky do depa. Rozhodčí při vstupu do depa zpravidla kontrolují funkčnost brzd kola, jeho odlišnosti od normálu, neobvyklé nebo nestandardní vybavení apod. Závodník by měl do depa přicházet s nasazenou a zapnutou helmou, neboť to také podléhá kontrole.
Pro zavěšení kola na stojan v depu platí pevně stanovená pravidla.
Pokud je stojan tvořen vodorovnou tyčí, zavěšuje se kolo tak, že se jeho zadní kolo a sedlo podsune pod závěsnou tyčí a na tyč se zavěsí za předek sedla, řidítky k sobě. Zavěšení kola na stojan po skončení cyklistiky je možné dvěma způsoby – kolo se na stojan zavěsí stejným způsobem a hlavně směrem, jakým bylo zavěšeno původně, nebo se může na tyč zavěsit po směru jízdy za brzdové páky. Tento způsob je rychlejší, ale je větší nebezpečí vysmeknutí a pádu kola ze stojanu. Za pád kola nebo za jeho špatné zavěšení hrozí penalizace!
Vedle kola na zem si závodník umístí ručník a na něj připraví běžecké a cyklistické boty, případně obouvací lžíci, ponožky, čepici, cyklistické brýle atd.
Helmu může položit k tretrám, nebo ji může umístit na řidítka kola. Na řidítka je možno zavěsit i pásek se startovním číslem (tzv. přehazovačku, racebelt apod). V triatlonu totiž z pochopitelných důvodů není startovní číslo umístěné na dresech, ale na speciálním gumovém pásku, který však v prvních závodech velice dostatečně zastoupí obyčejná „guma do tepláků“:-)
Na kole je ideální předem nastavit takový převod, aby po nasednutí na kolo mohl triatlonista ihned začít efektivně šlapat.
Pokračování v dalším díle … 🙂