Juniorská triatlonová reprezentace absolvovala již pátý společný tréninkový kemp v rámci přípravy na sezonu 2015. Pod vedením trenéra Lukáše Vrobela tentokrát polykala kilometry ve španělském Benidromu. Report z pobytu, během kterého junioři trénovali i s výběrem K23 a seniorskou reprezentací, připravil kouč Lukáš Vrobel.

První tři kempy byly tři až čtyřdenní, v lednu jsme měli týdenní blok na Šumavě, kde nám nepřálo počasí a běžkařské vybavení zůstalo po celou dobu nečinně v lyžárně. Hotel však měl vlastní bazén a další prostory pro doplňkové aktivity, což spolu s okolními terény, které jsme využili k nordick walkingu a běhu, umožnilo odpracovat dostatečné tréninkové penzum. Zatím poslední společnou akcí bylo čtrnáctidenní soustředění ve Španělském Benidormu.

Trénink byl pojat jako kompletní triatlonové soustřední se zvýšeným akcentem na cyklistiku, kde bylo cílem absolvovat základní objem plus kvalitu na úrovni anaerobního prahu v druhé polovině pobytu. Terény v okolí Benidormu nabízejí opravdu poctivou cyklistiku. Jak po stránce fyzické díky kopcovitému profilu, tak po stránce technické, která byla prověřována v náročných sjezdech. Tolik zatáček ve sjezdech, co se tady zvládnulo za 13 tréninkových dní, doma většina juniorů nenajezdí za rok. To mělo vliv na zlepšení techniky jízdy. Velký provoz na jediné rovině v okolí nás vyhnal do kopců již třetí den, což spolu s velikou rozdílností technických dovedností jednotlivých závodníků vedlo k největšímu mínusu tohoto soustředění a to bylo několik pádů. Naštěstí bez opravdu vážných následků. Kromě Petry Vybíhalové, která odcestovala předčasně domů s naraženým bokem a naštípnutým epikondylem vřetení kosti. U Žanety Bajerové to pak odnesl rám a musela absolvovat zbytek soustředění na kole Petry. Za to ji patří veliké poděkovaní. Potvrdilo se to, co považuji za největší plus tohoto juniorského výběru. Že všichni tvoří skvělou partu a tým, drží pohromadě a dokážou si pomoci.

Často dostávám otázku, kolik toho zvládli reprezentanti odtrénovat a přiznám se, že ji moc nemám rád. Zejména u mládeže to vede ke snaze soutěžit, kdo toho má víc a to u spousty z nich vede k přetížení, někdy až k přetrénování. Míra zatížitelnosti organismu je ryze individuální záležitost a my jsme se snažili v tomto duchu i koncipovat celé soustředění. V praxi to znamenalo, že jsme před soustředěním závodníky testovali, abychom ušili intenzitu zatížení každému na míru. Délka jednotlivých tréninků pak byla u každého jiná podle toho, co kdo zvládal. Jako příklad můžu uvést třeba souvislý běh na úrovni aerobního prahu, kde někteří kluci běhali tempo cca 4:15-20min/km, jiní kolem 5min/km. To je obrovský rozdíl a délka takového tréninku pak byla taky individuálně odlišná od cca12km až po 20km. V případě nahromaděné únavy či podezření na blížící se nemoc se naordinoval den klidu a intenzivní léčbu, nebo jen vynechaní nějakého těžkého tréninku. Takže se dá říct, že co se tréninkových objemů týče, bylo to u každého jinak. Při absolvování celého programu to pak znamenalo až 45km plavání, přes 1000km na kole a cca 150km běhu. Největší pochvalu, co se týče přístupu k tréninku a jeho naplnění, zaslouží Ondra Olšar a Eva Trčková. Ale i ostatní se snažili odpracovat maximum možného. Co se týče výkonnostního posunu, tam mě mile překvapil Michal Šimeček. Pokud bude takto pokračovat, věřím, že se to už letos projeví na závodech. A když už jsem u těch pochval, nemohu nezmínit Adrianu Klimkovou, která je na kole jak technicky tak i výkonnostně o třídu výše než ostatní holky. Ale o to více musí zapracovat na běhu. U kluků na tom byl cyklisticky nejlépe Tomáš Houra, ale tady se zase pereme s plaváním. Tak doufám, že se mi ho podařilo přesvědčit, že nejvíce energie musí investovat právě tam.

Za nedostatek u řady členů tohoto výběru považuji, i když je to lidsky přirozené, že se nejvíce věnují tomu, co jim jde a vyhýbají se tomu, co jim nejde. Přičemž limitujícím faktorem úspěchu ve vysoké konkurenci na zahraničních závodech jsou právě ty individuálně nejslabší stránky každého závodníka. Pokud bych ale měl hledat největší rezervy a možnosti dalšího posunu výkonnosti, pak to bude určitě v oblasti tzv. selfmanagementu. Tady doufám, že na sobě zapracuje bezesporu největší talent tohoto juniorského výběru, kterým je Vojta Sommer. Jeho další výkonnostní růst je závislý zejména na progresu v této oblasti, ale týká se to v podstatě i všech ostatních. Závodníci by v řadě případů chtěli stoprocentní profesionální podmínky od okolí, ale oni sami nejsou profesionály, co se jejich vlastního přístupu týče. Snažíme se je naučit profesionálnímu přístupu k regeneraci, výživě, řízení času, přípravě materiálu atd. Trošku to souvisí i s jejich mentálním nastavením, kde řadu z nich uspokojuje umístění v konkurenci ČR a moc se jim nechce dívat za hranice, kde je opravdové srovnání. Právě to by nám mělo dát informaci, jak na tom reálně jsme. Tady věřím stejně jako Honza Řehula, že jsme zahájili výchovu nové generace profesionálů. Bude to běh na dlouhou trať, ale jsem přesvědčen, že dříve či později to své ovoce přinese.

Za veliký bonus tohoto pobytu považují, že závodníci mohli využívat péče fyzioterapeuta, což výrazně pomáhá posunout limity zatížení, které sportovci zvládnou. A hlavně se pak nevracejí domu s neduhy, jež je pak limitují v dalším tréninku. Stejně tak plusem byla možnost trénovat i s členy K23 a seniorské reprezentace spolu s dohledem a radami Honzy Řehuly. Také věřím, že náročná cyklistika v okolí Benidormu přinese posun právě v této části triatlonu, protože není tajemstvím, že právě zde leží Achillova pata většiny našich závodníků.

PR manažer ČTA