Triatlonové osudy bývají nádherné i kruté. V případě Radka Cingálka platí oboje. Bývalý reprezentační atlet a vynikající triatlonový trenér, který se dvakrát stal Trenérem roku, by se na konci loňského roku dožil 50 let. Kdyby jeho příběh neukončila zákeřná nemoc.

Narodil se 29. prosince 1970 ve Vsetíně. Odmalička sportoval – věnoval se cyklistice, běhu, lyžoval. „Byl to všestranný sportovec,“ vzpomíná jeho otec Josef. „Bohužel byla se sportem spojená i nešťastná událost z dětství. Když se v 7. třídě vracel domů na lyžích, bylo málo sněhu a on si bambusovou hůlkou poranil pravé oko tak vážně, že už na něho neviděl.“

Sportu se ale vzdát nehodlal ani po tomto úrazu. Zaměřil se na atletiku, ve které se v Československu propracoval mezi nejlepší. Závodil za Jiskru Otrokovice, za Vsetín, vzpomínají na něho také v Uherském Hradišti a Třebíči. Na vysoké škole běhal za Techniku Brno, kde se připravoval pod vedením známého a respektovaného kouče Jiřího Sequenta, mezi jehož svěřence se řadila také celá řada úspěšných českých reprezentantů.

„Byl nejen výborným běžcem, zároveň však viděl dál, než jenom na cílovou pásku, byl také výborným studentem a na svůj mladý věk výborným trenérem. Vystudoval gymnázium (1989), Přírodovědeckou fakultu Masarykovy univerzity v Brně (1994) a nastoupil jako fyzik do Jaderné elektrárny v Dukovanech. Když zjistil nemožnost skloubení pracovního nasazení s atletickým tréninkem, rozhodl se vstoupit na profesionální atletickou dráhu,“ vzpomíná v článku na Běhej.com Jan Rýdlo, běžec, organizátor a Radkův celoživotní přítel.

Radek Cingálek se věnoval dálkovým tratím, prosadil se na pětce, desítce i v maratonu. Zajímavostí je, že od roku 1994 drží traťový rekord na známé Žebrácké 25 (1:17:36). Pokoušeli se ho překonat čeští reprezentanti včetně Roberta Štefka, běžci z Keni i reprezentanti z Polska. Nikdo to zatím nedokázal.

Nakročeno měl Radek Cingálek dokonce na olympijské hry. „Byl v širší nominaci na olympiádu v Atlantě, ale nevyšlo to. Celý život ho provázela smůla: vždycky, když měl formu, tak onemocněl,“ vypráví Josef Cingálek.

Jeho atletickou kariéru ukončil bezohledný řidič na Evropské ulici v Praze, který jej srazil z kola. Musel podstoupit operaci achilovky a vrcholové běhání už nebylo možné. To byla druhá sportovní rána, kterou musel ve svém životě přijmout.

Zápal tím ale ani tentokrát neztratil. Studoval kinanthropologii na FTVS, kde zároveň působil jako vědecký pracovník. Zároveň začal trénovat triatlonisty. K úspěchům pomohl Lence Kovářové (dříve Radové), Petru Vabrouškovi, Martinovi Krňávkovi či Janu Čelůstkovi. Dvakrát byl dokonce vyhlášen Trenérem roku (2002, 2004)! Několik měsíců působil také ve vedení Českého svazu triatlonu, kde pracoval jako šéf reprezentační komise.

Jeho trenérský život byl ale spojen také s cestováním. V letech 2002–2003 působil na univerzitě v Soulu jako trenér korejských reprezentantů. Do Jižní Koreji se pak vrátil ještě v roce 2005. A vzal s sebou i olympijského medailistu Jana Řehulu, který tam působil v roli sportujícího reprezentačního trenéra. „Na Radka rád vzpomínám. Nebyl to jen vynikající sportovec, který měl sport opravdu rád, ale byl i manažersky velmi zručný. Jako trenér byl vynikající. A také si vzpomínám, že měl velmi rád svoji rodinu,“ vzpomíná na společné chvíle v Koreji Jan Řehula.

Během druhého působení v Asii se ale projevila Radkova nemoc. Měl rakovinu plic. „Bylo to velmi kruté, ani ho nechtěli pustit domů. Musel zasáhnout až velvyslanec. Po návratu do Česka podstupoval léčbu na Masarykově onkologickém ústavu v Brně. Lékaři mu dávali tři měsíce, on vydržel bojovat o rok déle,“ vzpomíná Josef Cingálek.

Radek Cingálek zemřel 13. října 2006. Bylo mu pouhých 36 let.

„Bohužel jsem neměl to štěstí, abych Radka poznal osobně. I po takové době je ale jeho jméno často skloňováno a často ho v triatlonovém prostředí slýchám. Myslím, že to je skvělý důkaz toho, že byl Radek opravdu velkou osobností,“ dodává Antonín Bauer, předseda ČTA.