„Při pohledu do historie vítězů závodu v Mooloolabě mi jen tak blesklo hlavou, jak ten čas letí. Vždyť od doby, kdy se zde Vendula stala první a zatím jedinou českou ženou, které se podařilo vyhrát závod SP, uplynulo již šest let,“ vzpomíná trenér Jiří Seidl.
Hned v úvodní plavecké disciplíně se Vendule kvůli velkým vlnám nepodařilo zachytit čelo závodu. „Můj start byl opravdu žalostný. První vlna. Klopýtám a poroučím se k zemi. Pokouším se o několik delfínových skoků. Kouknu doprava. Nic. Kouknu doleva. Nic. Asi budu muset trochu zabrat. Vůbec se pro jednou nemlátím, protože celé startovní pole je přede mnou. Naštěstí je teď moje plavecká forma solidní a brzy si buduju pozici v hlavním poli,“ hodnotí Vendula své plavecké vystoupení. Na cyklistice se bojovalo ve velké rychlosti ve dvou početných balících a rozhodnout mělo až běžecké finále. „Vystřelila jsem první z depa, dostala se do dobrého rytmu a brzy se schovala v čelní skupince rychlých běžkyň ze svého balíku. Osudný moment. Ležím na zemi. Kolem mě běží téměř celá skupina. Má motivace klesá k bodu mrazu. Po závodě se mi omlouvá mladá Estonka, že mi podtrhla nohu.“ Výsledné 17. místo je tak za dané formy pro Vendulu zklamáním.
A jak hodnotí její vystoupení Jiří Seidl? „Tento závod nepatřil mezi vydařené, ale ani ne mezi špatné. V kontextu přípravy na OH jsou stále tyto závody brány jako součást tréninku, a tak je třeba na ně pohlížet. Tradičně velké vlny na plavání. Kolo ve dvou balících ve velkém kvapíku. Rozhoduje běh, kde stojí za zmínku, že i na něm se dá upadnout. Nebylo to nic vážného jen na občerstvovačce bylo trochu těsno, a tak se Vendula poroučela na zem. Odřeniny malé, ztráta rytmu a vypadnutí z tempa velké. Dalším závodem je opět závod Světové série na australském Gold Coast na konci března, kde se bude v následujících týdnech Vendula připravovat.“
PR manažer ČTA
