S koncentrací se setkáváme v každém sportu takřka denně. Obecně se setkáváme s povzbuzováním „Pojď, soustřeď se!“. Velmi často při různých přednáškách slyšíme pojmy „tady a teď “ či „flow“. Specifikujeme tím zaměření, soustředění se na danou činnost v jednom daném okamžiku.
I tyto činnosti můžeme v rámci tréninku rozvíjet – například věnujeme pozornost vlastnímu dechu, vědomě kontrolujeme techniku prováděné činnosti. Koncentrace, cílená pozornost tedy znamená vědomé soustředění na prováděnou činnost, sledování vlastních myšlenek a vlastních pocitů.
Strategie ke zlepšení pozornosti:
1. Rozhovor „sám se sebou“
To, co si říkáme, nesmí znít negativně. Mělo by to směřovat k tomu, čeho chceme dosáhnout. Vliv na výsledek závodu má jakákoliv myšlenka, proto ty negativní musíme omezit, resp. úplně vyhnat z našich hlav. To, co si říkáme, by se mělo týkat toho, co se právě děje. Je důležité nekoukat na to, co bylo v minulosti, a ani nepřemýšlet nad tím, co by se mohlo odehrát v budoucnu.
2. Mentální představivost
Z mého pohledu velmi důležitá část sportovní přípravy. Hodí se sem slovo „vizualizace“. Pod tím si můžeme představit systematické zobrazování cvičení a provádění sportovní /závodní/ činnosti. Toto je – zvlášť v dnešní době – velmi důležitá část přípravy. Dá se v podstatě kdykoli, i v omezených podmínkách a za použití všech smyslů, představit si (simulovat) sportovní /závodní výkon. Zjednodušeně se dá říci, že „sníme“, což dělá občas každý z nás. Pro účely sportovní přípravy používáme pojem mentální představivost, s její pomocí je sportovec schopen lépe pochopit a naučit se dané úkony.
3. Simulovaný trénink
Cílem simulovaného tréninku je příprava na možné rušivé elementy sportovního výkonu, hlavně v závodě. Při tvorbě simulovaného tréninku vycházíme z předpokladu, že se v průběhu závodu vyskytuje velké množství rušivých faktorů. Princip simulovaného tréninku je v pravidelném zařazování rušivých elementů, které se vyskytují v závodě. To, co odvádí pozornost, může být např. boj o pozice na bójce, únava, narušení práce v depu, změny tempa v závodě, tlačenice v depu, špatně rozjetý závod po plavání, hluk fanoušků apod. Ničím z toho ani dalšími podobnými podněty by se neměl závodník nechat rozhodit.
4. Stanovení cílů
Bez nastavení cíle ztrácí výkonnostní sportovní příprava význam. Bez stanovení cíle nejsou výsledky. Samotné stanovení cíle však nestačí! K úspěšnému splnění je třeba sestavení celého vhodného plánu. Dalo by se říci, že ve vyřčení cíle je schovaná motivační energie sportovce pro danou činnost. Tady také můžeme hledat široké pole motivačních možností, a je třeba s tím velmi citlivě pracovat.
Jaké máme cíle? Výsledný cíl – cílem je výsledek, umístění.
- Výkonnostní cíl – tady je rozhodující výsledek, čas, výkon.
- Procesní cíl – aneb „cesta je cíl“. To je to, co je důležitě ve správném vývoji – sportovce by měl trénink bavit a měl by si ho užívat.
- Správné provedení pohybu – správné naučení techniky – např. při plavání, běhu.
Historicky je dokázáno, že sportovci motivovaní vítězstvím dosahují horších vrcholných výsledků než sportovci , kteří jsou motivováni „cestou“ a kvalitou pohybu. Při stanovení cílů je třeba si uvědomit jejich reálnost a postupné naplňování.
5. Rutina
Opakované charakteristické pohyby sportovců před sportovním výkonem. Rutiny mají sportovcům pomoci se lépe soustředit a tím zlepšit výkon. Při zamyšlení se nad touto částí přípravy je třeba si správně připravit a dělat tři úkoly:
- Co dělá sportovec večer před závodem
- Co dělá sportovec ráno před závodem
- Co dělá sportovec těsně před závodem
To všechno jsou faktory, které ovlivňují soustředění se na výkon a pomáhají se dostat sportovci do stavu „flow“ , tedy nám všem známý pojem tady a teď.
